Únor 2007

Škola

28. února 2007 v 15:48 Moje kecy
Ach jo. Zase nestíhám pár věcí do školy :( Zítra odevzdávám snídanoví set a začala jsem s ním včera :( Ještě musím udělat essej na anglinu :( z toho mám taky hroooooznou radost. Já vím, je to moje blbost, ale co naplat už jsem taková a asi se jen tak nezměním. A to jsem si dala novoroční předsevzetí, že nebudu dělat věci na poslední chvíli. Hahaha

Víkend

25. února 2007 v 15:58 Moje kecy
Tak je neděle a s ní i konec sladkého nic nedělání totiž víkendu. Tenhle víkend byl jiný než ostatní. Dlouho takovej zas nebude. Vlastně nikdy už taskovej nebude. Jen sama nevím jestli je to dobře nebo špatně. No, to ukáže až čas.
A abych řekla pravdu už se děsně těším domů. Asi pojedu home i dřív. A proč vlastně ne? Omluvenku si napíu sama profesor mi to omluví... Jo to pude. Už se těším na ty lidičky...

Hlody

21. února 2007 v 16:48 Moje kecy
Vím, že vás moje nálady, problémy, starosti nezajímají, ale nějak ventilovat musím. Každý nějak ventiluje někdo běhá někdo kreslí někdo zpívá a já? Já píšu sem. Je to takové moje místečko kam mi nikdo nevleze a nebude mi poroučet! Je to moje místo, které si nenechám vzít!!! Když by bylo potřeba, budu se za něj rvát!!! To mi věřte!!!!!!

Dne 21.2. 2007

21. února 2007 v 16:41 Moje kecy
Včera jsem se dozvěděla velmi zajímavou věc. no, na jednu stranu se to dalo vlastně čakat, ale na druhou stranu to člověka vždycky zaskočí, když se stane něco v co doufá, že se nikdy nestane!!! Popravdě jsem si těch příznaků všimla už pře nějakou chvílí, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Zdálo se mi, že moje fantazie funguje až na moc velký výkon. Jenže to nebyla fantazie, ale pověstný šestý smysl. I ve chvíli, když jsem tam přišla, podvědomě jsem věděla, že se to děje, ale už tomu nešlo zabránit. Nikdo není neomyslný. Už od začátku jsem to čekala a snad si i přála, aby se to opravdu nikdy nestalo. Ale co se má stát stane se a jak se říká včechno zlé je k něčemu dobré! Snad se mi to dobré brzo ukáže.
Včera se mi to zdálo jako nemožné, nemyslitelné. Ale dnes jsem se na to podívala i z druhé stránky a zjistila jsem, že to není zas tak špatné. Ještě to by mi tak chybělo!!

Murphyho zákony

20. února 2007 v 22:35 Murphyho zákony
Tělo člověka ponořené do horké vany způsobí vyzvánění telefonu.
Když ti zbývá pouze jeden hřebík, ohne se.
Předměty, které hledáš, se nikdy neobjeví, když je potřebuješ, nýbrž teprve až jejich důležitost pomine a ty budeš hledat úplně něco jiného.
Pokus o vytisknutí Murphyho zákonů vede vždy k zničení tiskárny.
Jakákoliv situace, ať je sebehorší, má schopnost se zhoršit.
Kniha, za kterou jste dnes vydali horentních 800 Kč, vyjde zítra brožovaná.
Když to nejde opravit po dobrém, udělej to po zlém. Jestli se to ulomí, šlo o vadnou součástku
Hodinky jsou vodotěsné až do té doby než se ponoří do vody.

Mimča6

17. února 2007 v 14:17 Anne Geddes
Anne GeddesAnne Geddes ¨Anne Geddes Anne Geddes
Anne Geddes Anne Geddes Anne Geddes

Mimča5

17. února 2007 v 14:12 Anne Geddes
Anne Geddes
Anne Geddes
Anne Geddes
Anne Geddes
Anne Geddes
Anne GeddesAnne GeddesAnne GeddesAnne GeddesAnne GeddesAnne GeddesAnne Geddes

Sen každý holky.

14. února 2007 v 18:20 Mediátor
Byla jsem tam, v dlouhých bílých šatech od Jessicy MacClintock a ná zapěstí jsem měla orchidej, měsíční světlo se mi vplétalo do vlasů a objímal mě pár silných rukou, zatímco mužský hlas šeptal moje jméno:"Susannah."Dech tanečníka mě hladil na tváři."Susannah..."
Jo. V mých snech.
V reálu nebyl hlas volající moje jméno zas až tak mužný. Protože patřil 12-ti letému klukovi.
"Ehm, Suze? S těma preclíkama fakt není něco v pořádku."
Odtrhla jsem oči od tančících párů přede mnou a podívala jsem se na něj. Místo dokonalého fešáka ve smokingu, kterýho jsem si představovala, jsem uviděla svého zrzavého nevlastního bratra, držícího pečivo.
"Kelly se fakt zbláznila," řekl Prófa - zbytku světa známý jako David."Říká, že jsou nějak zdeformované nebo tak něco."
Kelly měla recht. Preclíky byly nějak zdeformované. Jako místopředsedkyně naší třídy, a neochotná předsedkyně výboru promoce(byla jsem nominovaná, protože se nikdo jiný dobrovolně nenabídnul) jsem to brala hlava nehlava, a používala jsem Prófovu domovskou učebnu jako zásobárnu. Tohle jsem měla za svou snahu:zdeformované preclíky.
Ne že bych se o to starala, vzhledem k tomu, že jsem byla jediná holka z našeho ročníku, kterou ještě nikdy nikdo nevyzval k tanci. K tanci, kterému jsem tady předsedala. Tal proč bych se měla starat o blbý občerstvení?
Tak jo. Starala jsem se o to.
"Suze, nezbláznila ses?"Kelly přikráčela v sukni od Nicolle Miller, která se třpytila v měsíčním světle."Ty očekáváš, že lidi budou jíst tohle?"
Podívala jsem se na preclíky, které měly vypadat jako zvonovité mušle, ale vypadaly spíš jako placky
"Máme ještě nějaké, nebo to byla poslední dávka?" zeptala jsem se Prófy.
"Ehm," nervózně se podíval na Kelly, která byla nejkrásnější dívkou v Kalifornském Carmelu, a my dva, obyčejní smrtelníci, jsme se jí zdáli jako zrůdy. I když - na jednoho z nás to sedělo. A Prófa to nebyl."Ještě by tam nějaké měli být."
"Fajn," řekla jsem a vzala jsem si od něj tác."Neboj se. Postarám se o to. Běž zpátky na svou schůzku."
Kluk, s kterým byla Kelly na rande, Greg Sanderson, stál opřený o nedalekou palmu, vysoký a totálné sladký ve smokingu. Patřil k nejhezčím klukům na škole, takže nebylo divu, že se domluvil s Kelly...
Ale udělal to až potom, co jeho původní holka,Cheryl McKenna,znenadání, dobře...zemřela.
Ale stejně. Jaký blázen by si nechal ujít rande s Craigem?
Tak já vám to řeknu:já. Ne že by mě samozřejmě zval. Ale kdyby to zkusil, musela bych odmítnout. Protože moje srdce patřilo jinýmu.
Usmála jsem se na Kelly, i když si to vůbec nezasloužila, a vydala jsem se do misijní kuchyně. Školu postavili asi před 400 lety, v monumentálním stylu, ale byla kompletně zrekonstruována. Když jsem vešla do kuchyně, viděla jsem svůj odraz v naleštěných dveřích ledničky. A řekněme, že jsem nebyla nadšena tím, co jsem viděla.
Jo, bíle dlouhé šaty byly supr.
S mými po ramena dlouhymi tmavými vlasy a květinou - od mého nevlastního otce - jsem vypadala jako holka jako každá jiná. Problém byl odraz, který jsem viděla za mým. A to byl odraz někoho, kdo sem doopravdy nepatřil. Otočila jsem se k němu čelem.
"Co," požadovala jsem."Tu děláš?"
Málem jsem všechno upustila. Popadl tác a jemně ho položil na nejbližší stolek.
"Ahoj, querida," řekl s úsměvem."Taky tě rád vidím."
Bylo to tím úsměvěm. Úsměvěm, při kterém jsem se vždycky rozechvěla.
Protože i když byl Jesse mrtvý už 150 let, pořád to byl ten nejhezčí kluk, kterého jsem kdy viděla.
A to už jsem jich viděla hodně. Kluků, myslím.Protože stejně jako to dítě z toho filmu, vidím mrtvé lidi.
Ale narozdíl od toho dítěte mě duchové neděsí. Některé z nich bych si i dokázala zamilovat.
OK, jsem si jistá, že už se stalo.
Ne že bych mu to nějak dala najevo.Protože jaký kluk . dokonce i mrtvý - by mohl milovat příšeru jako jsem já?
Ale to přece neznamenalo, že bych nemohl snít.
"Víš,"stočila jsem oči od jeho vychytralých,očí barvy noci, k místu, kde se jeho košile rozevírala a byly vidět svaly, o kterých by siGreg Sandersonmohl nechat jen zdát,"mám teď dost práce."
"Jo, to vidím, Susannah," řekl Jesse.
"Tím myslím," řekla jsem."že nemám čas na povídání. Musím udělat akci, na kterou nikdo nazapomene."
Jesse se opřel o zeď a zkřížil si ruce na prsou.
"Nikdo," opakoval s úsměvem." A co ty?"
"Není to moje promoce," pokrčila jsem rameny a všimla jsem, jak jeho ruce temně zářily proti bělostné košili.Na ducha byl Jesse nezvykle opálený.
"To znamená, žádný tanec?" zeptal se.
Ztuhla jsem s tácem v ruce.
"Tanec?" cítila jsem, jak mi hoří tváře. On se tě neptal, napomenula jsem se, jestli si s ním zatancuješ. Ptal se jen ze slušnosti. Nedělej si planý naděje.
Bylo moc pozdě. V mých fantaziích to byl Jesse, kdo mě objímal a tančil se mnou, a cítila jsem jeho dech na tváři...
"Jo, tanec,"řekl Jesse."Myslím, že i ve 20. století lidé pořád tančí."
Zhluboka jsem se nadechla a přemýšlela jsem, jak mu na to odpovědět.
Nedostala jsem šanci. Než jsem něco stačila říct, tak jsem uviděla ji."Gregu?" zavolala."Gregu? Kde jsi?"
Spadla mi brada. Její blond vlasy jasně zářily, ale nemocniční roucho vypadalo trochu morbidně. O tom žádná.
"Ale ne," řekla jsem.
Cheryl uslyšela můj hlas a vešla do kuchyně. Její rozkošný modrý pohled se na mě a Jesseho s nadějí upřel.
"Ahoj," řekla zmateným, ale přesto zdvořilým tónem, s jakým jsem se setkávala u lidí, co nedávno zemřeli."Neviděli jste mého kluka Grega? Měl mě sem odvézt, ale ani se neukázal. Musel na to zapomenout."
Jesse a já jsme se po sobě podívali. Jeho pohled byl nečitelný. Můj, jak jsem viděla v odrazu ledničky, byl zbědovaný.
No a proč ne? To, že jsem jí mohla vidět, byl jen další projev mé zrůdnosti.
"Cheryl," řekl jsem a odložila tác."Poslouchej. Greg tě nezapoměl vyzvednout."
Cheryl na mě zamrkala, jako by se právě probrala ze snu. Možná, že tohle přesně znamená smrt.
Ale kdo ví? No dobře, Jesse to ví, ale ten mi to neřekne.
"Musel zapomenout," tvrdila Cheryl."Dneska je promoce."
"Já to vím, Cheryl.",řekla jsem jemně."Dneska je promoce. A Greg je tady."
Cherylin krásný obličej se rozzářil."On je tady? Kde? O bože, musím ho rychle najít."
Otočila se, aby vyběhla z kuchyně. Zastavila jsem jí. Duchové jsou nehmotní pro všechny lidi - kromě mě. Pro mě jsou jako lidi z masa a kostí - nebo jako v Jesseho případě - svaly a záhadný úsměv.
"Greg je tady, Cheryl," řekla jsem."Ale je tady s jinou."
Cheryliny oči se zalily slzami."To přece nemůže," zakňourala."Domluvili jsme se už před měsícem."
"Já vím, Cheryl," řekla jsem."Ale Greg se domluvil s jinou, protože ty...dobře - zamřela jsi, Cheryl."
Potřásla hlavou.
"Ne," řekla.""To je směšný. Já nejsem mrtvá.Podívej se na mě. Stojím tady. Takže nejsem mrtvá."
"Stojíš tady v nemocničním hávu," poukázala jsem."Cheryl, je mi to líto,ale před pár dny jsi zemřela na zánět apendixu. Pokud tam půjdeš - pokud se s ním pokusíš promluvit - neuvidí tě. Nemůže. Já jediná tě můžu vidět, protože....dobře, protože prostě můžu. Ale pravda je, Cheryl, že jsi mrtvá."
Viděla jsem jí v očích hrůzu - a hněv.
Ale můžete jí z něčeho obviňovat? Bylo jí 18 a byla zamilovaná. Mohla mít v životě všechno, co jen mohla chtít - vysokou školu, kariéru, svatbu, děti...a teď...
Teď bylo všechno pryč.
"NE!" zaječela a obličej se jí zkřivil vztekem. "Ne!Já ti nevěřím! Ty mi lžeš!"
Vykroutila se z mého sevření.
"Jenom žárlíš, to je všechno!" vřískala dál."Žárlíš na mě!"
A proto jsem ji shodila přímo na tác, který samozřejmě spadnul a celý jeho obsah se vysypal.
"Přestaň!" zakřičela jsem a chytla jí za obě zápěstí. Bylo mi jedno, jak moc se kroutí nebo nebo se snaží kopnutím osvobodit, nenechala jsem jí jít. Tentokrát ne.
"Jsi mrtvá, Cheryl," řekla jsem."Slyšíš mě? Mrtvá? Není to fér, ale je to hořká realita. Přála bych ti, abys mohla jít na tu promoci. Já vím, že snem každý holky je jít na promoci s klukem, kterýho miluje. Ale Cheryl, Greg už to překonal. Bylo to pro něj těžký, ale zvládnul to. Je čas, abys ty udělala to samý."
Něco v mých slovech - možná to, že pro Grega to bylo těžký, i když si Kelly myslí opak - jí přinutilo přestat bojovat. Smutně se na mě podívala.
O vteřinku později jsem slyšela její zamyšlené mumlání."Takže jsem fakt mrtvá, jo?"
A pak byla pryč.
Jen tak lehce.
Jesse, který se za celou tu dobu ani nehnul z místa,abych se s Cheryl vypořádala sama, se zaškebil.
"Snem každý holky je jít na promoci s klukem, kterého miluje?" opakoval a zvedl obě inkoustově černá obočí.
"Už mě nech," řekla jsem a otočila jsem se k tácu, na který jsem místo pečiva začala skládat čokoládu. Nechtěla jsem se mu dívat do očí, aby neviděl moje rudé tváře."Mám něco na práci."
"Jo, jasně," Jesse mi uhnul, abych mohla projít."To vidím."
Jestli jsem doufala, že studený vzduch ochladí mé tváře, byla jsem zklamaná. Pořád jsem se cítila divně, když jsem došla ke stolu k Prófovi.
"Suze, tohle nejsou preclíky," řekl.
"Já vím. Došly."
"Mylslel jsem, že jich tam bylo ještě -"
"Nebylo," řekla jsem krátce a otočila jsem se, protože Kelly na nás zírala přes Gregovo rameno. Cokoliv se stalo, nechtěla jsem to vědět. Protože to nemohlo být horší než to, co se stalo ubohé Cheryl McKenně, která umřela v 18.
Nebo mě, příšeře, která vidí duchy.
Pak jsem vyšla ven před školu v naději, že aspoň na chviličku uniknu té hudbě a smíchu. Ale zjistila jsem, že nejsem tak úplně sama, protože Jesse mě sledoval.
"Ještě jsi mi neodpověděla na otázku," řekl měkce."Tančí lidé stále i ve 20. století?"
Slyšela jsem, jak se mi divoce rozbušilo srdce."Ehm,"řekla jsem a cítila jsem, jak mám úplně sucho v puse."Někdy."
"A co teď?" zeptal se.
A potom jeho silné ruce objaly moje zápěstí, a já na tváří cítila jeho dech, když něžně šeptal moje jméno.
"Susannah. Susannah..."

Nej autorka

14. února 2007 v 18:18
Meg Cabot je fakt nejlepší autorka jakouz znám. Napsala uspěšnou řadu o princezně Mie z NY a Mediátora. Všem doporučuju. Tyhle knížky chytnou i ty největší odpůrce čtení!!


Všem přeji kásného Valentýna

14. února 2007 v 0:01 Co se jinam nevešlo
Láska začíná tím, že se člověk cítí být osamocený, a končí tím, že člověk po tom touží.
A. N. Tolstoj


Medvídci

10. února 2007 v 20:49 Obrázky

Překlad do ČJ

10. února 2007 v 20:42 Blbosti
Je to velmi jednoduché : "Kam šel ten velbloud? Ten velboud šel blejt! ....blejt ječmen"

32 příznaků lásky

9. února 2007 v 22:26

32 příznaků lásky

  1. Dáli-děvče chlapci facku,může jí ten chlapec líbat tak dlouho dokud chce
  2. Zhasne-li děvče chlapci sirku-chce náležet jen jemu
  3. Líbá-li děvče chlapce se zavřenýma očima-miluje ho
  4. Z polibku poznáš,rádo-li Tě děvče má
  5. Šlápnutí na nohu-vyznání lásky
  6. Vypláznutí jazyka-miluje Tě
  7. Kašle-li děvče při polibku-chce náležet jinému
  8. Má-li děvče ve vlasech květ-může být milována všemi
  9. Pohrávání s vlasy-máš mě ráda?
  10. Klousnutí do ruky-žárlím
  11. Dívá-li se chlapec do očí-náleží jen Tobě
  12. Dívá-li se dívka do očí-touží po Tobě
  13. Líbá-li Tě chlapec dlouho-miluje Tě
  14. Ohne-li Tě chlapec při polibku-chce víc
  15. Směje-li se při polibku-je šťasten
  16. Když se dívka při polibku trápí-zaslouží se jej
  17. Dívá-li se chlapec na Tebe dlouho-líbíš se mu
  18. Od násilného polibku dostaneš větší chuť
  19. Chlapce při polibku nesmíš odtrhnout
  20. Žárlí-li chlapec,dej mu polibek
  21. Polibek na ruku je pro chlapce trápení
  22. Tiskne-li Tě chlapec do náruče-odhaluj se
  23. Lásku neodpírej
  24. S každým se nemiluj
  25. Když se děvče olízne-chce polibek
  26. Polibek není hřích
  27. Polibek ve tmě je nejsladší
  28. Chlapec při polibku obejme dívku levou rukou a pravou ji vezme lehce za ňadra
  29. Polibek se musí opakovat,protože je nutný pro mládež
  30. Děvče má mít při polibku zavřené oči
  31. Hodinky číselníkem dolů-zamilování
  32. Kdo lásku zakazuje je blázen a žárlivec


Tweety

4. února 2007 v 12:15 Obrázky
Tweety
Tweety
Tweety
Tweety


Smutné

4. února 2007 v 12:06 Obrázky

Zmrzlina

3. února 2007 v 21:51 Obrázky